Opět jsem se tu vynořila, abych splnila alespoň částečně své loňské novoroční předsevzetí. Před dvěma dny jsem měla příležitost opět navštívit své oblíbené divadlo a rozhodně jsem ji nepromarnila. Tentokrát mi předplatné přihrálo hru Jméno růže. Stejnojmenná kniha, která byla předlohou, zabírá v mé knihovně už několik let čestné místo, film už jsem též viděla, tak nic nebránilo tomu, abych vyrazila a kochala se divadelním zpracováním. Musím přiznat, že jsem toto dílo zařadila mezi TOP hry, které jsem měla v posledních letech možnost vidět. Režisér moc dobře věděl, proč využije pro toto představení hudební scénu - velikost jeviště umožňuje opravdu širokoúhlé kulisy, které mě příjemně překvapily. Celá výprava (kostýmy, kulisy i rekvizity) byla pojata bez výstředností a novinek. Mniši měli klasické kutny a kulisy opravdu věrně představovaly staré opatství. Vrcholem byla knihovna, jejíž ztvárnění se mi opravdu líbilo.

Z hereckých výkonů bych určitě vyzdvihla ten pana Viktora Skály v hlavní roli Viléma z Baskervillu - hrál lehce, bez přehrávání, role mu sedla jak nočník na pr..l, velmi působivý byl i Ladislav Kolář v roli slepého fanatika Jorgeho - nevím proč, ale tento typ rolí mu jde výtečně. Vojtěch Blahuta v roli františkánského novice Adsona byl příjemně naivní, i když některé jeho výstupy se mi zdály přehnané. Jediný z herců, který mě příliš nezaujal byl Jaroslav Matějka v roli knihovníka Malachiáše. Svou postavu pojal poněkud hystericky a navíc mu nebylo příliš dobře rozumět. Ale toto bylo jediné zaváhání.

Za zmínku stojí ještě využití možností, které muzikálová scéna nabízí, jelikož projekce dračích halucinací a poté požáru knihovny byla velmi působivá.

Za tuto inscenaci si tým Městského Divadla Brno zaslouží velkou pochvalu. 

A je tu několik našich významných rodinných výročí. Včera by stařenka oslavila 108. narozeniny a zároveň je to 6 let od smrti dědy.

Dneska slaví tatínek své 52. narozeniny a zároveň s ním Karolínka své 9. svlečeniny.

Určitě nikomu neunikla malá pauzička v psaní. Ovšem asi nic podstatného vám neuniklo, snad jen pár mých názorů na představení brněnského Městského divadla, ovšem hry, které jsem viděla, byly všechny super, takže se k nim možná ještě vrátím.

Ovšem je tu zbrusu nový rok a s ním mě čeká i spousta novinek, o které se budu snažit podělit.

V pátek jsem se vrátila z dovolené v Českém Švýcarsku. Vážně nádherný kraj. Jediné, co mě za celý týden opravdu znechutilo, byla Pravčická brána, tedy spíš její okolí - lidí jak na Václaváku, kabely vedené přímo po skalách, guláš za 150,- a vrchol - cesta z betonových kvádrů a nerezové zábradlí - opravdu "příroda".

Jinak jsem byla naprosto spokojená, všichni, s kým jsme se potkali, byli úžasně milí a vstřícní, soutěsky říčky Kamenice, malá Pravčická brána, Kyjovské údolí i Modlivý důl jsou rozhodně místa, jejichž návštěva stála zato.

Ve fotogalerii je pár nových kytičkových úlovků.

 A 3-year-old boy examined his testicles while taking a bath. 'Mum', he asked, 'Are these my brains?''Not yet,' she replied

V rámci brněnského divadelního festivalu Dokořán jsme s rodinou vyrazili na inscenaci Hello, Dolly! v podání divadla z Ústí nad Labem.  Shrnutí děje a fotky si můžete nastudovat na www.mdb.cz/inscenace-obsazeni-16/?hra=206 .

Mé dojmy byly smíšené. Všichni Hello, Dolly! asi znají, takže děj mě překvapit nemohl. Největšími hvězdami představení byli Daniela Šinkorová a Ladislav Županič v hlavních rolích. Zatímco před panem Županičem smekám, jelikož je neuvěřitelné, co ještě vě svém věku svede, roli Dolly by prospělo přeobsazení. Daniela Šinkorová působí ve své roli velmi afektovaně, její hlas se po celou dobu pohybuje v jakési "ječivé" poloze a to i při zpěvu i při normálních dialozích. Rovněž při tanci to není úplně ono. Přesto jsem ráda, že jsem do divadla zavítala, ale budu si muset trochu napravit chuť stejnojmenným filmem s Barbarou Streisand v hlavní roli, na který vzpomínala moje maminka celou dobu představení a i dlouho po něm.

V pátek třináctého jsem úspěšně odstátnicovala. Ještě diplomku a budu Mgr.

Dneska oslavila Karolínka své osmé svlečeniny. Oslavenkyni gratulujeme :o)

Další brilantní představení v MDB Brno.

Charleyova teta je impozantní komedie Brandona Thomase v režii Gustava Skály. Shrnutí děje a další podstatné informace najdete na www.mdb.cz/inscenace/82-charleyova-teta/ .

Musím přiznat, že takhle jsem se dlouho nenasmála.  Přesně tenhle anglický konverzační humor je mi moc blízký a soudě dle projevů ostatních diváků, nejsem jediná. A ještě jedna drobnost, nadšení fandové skupiny All X jistě ocení Alana Novotného v roli Charleyho.

V pátek se mi poštěstilo navštívit další představení v mém oblíbeném divadle (Městské divadlo Brno). Tentokrát se jednalo o komedii Vrátila se jednou v noci argentinského autora Eduarda Rovnera. Hlavní hrdina, pedikér Žid Manuel, pravidelně navštěvuje hrob své matky a povídá jí o své kariéře lékaře a hudebníka. Když se ale mrtvé matce svěří, že se chce oženit, ta se rozhodne, že se vrátí do světa živých, aby si nastávající snachu prohlédla. Samozřejmě dochází k řadě nedorozumění a Manuel se všemožně snaží matce zatajit, že medicínu nedostudoval, že hraje pouze s druhořadou kapelou a hlavně, že je jeho vyvolená katolička. Ale všechno nakonec vyjde najevo. Ozdobou této hry je hlavně herecké obsazení, roli Manuela si střihnul Erik Pardus a jeho matku hraje jako vždy skvělá Zdena Herfortová. Jestli někde sežene lístky, určitě se budete dobře bavit. Rozhodně nechápu, jak mohl pán sedící za mnou tak tvrdě usnout, že jeho chrápání bylo slyšet na několik metrů ;o)