Jméno růže

Opět jsem se tu vynořila, abych splnila alespoň částečně své loňské novoroční předsevzetí. Před dvěma dny jsem měla příležitost opět navštívit své oblíbené divadlo a rozhodně jsem ji nepromarnila. Tentokrát mi předplatné přihrálo hru Jméno růže. Stejnojmenná kniha, která byla předlohou, zabírá v mé knihovně už několik let čestné místo, film už jsem též viděla, tak nic nebránilo tomu, abych vyrazila a kochala se divadelním zpracováním. Musím přiznat, že jsem toto dílo zařadila mezi TOP hry, které jsem měla v posledních letech možnost vidět. Režisér moc dobře věděl, proč využije pro toto představení hudební scénu - velikost jeviště umožňuje opravdu širokoúhlé kulisy, které mě příjemně překvapily. Celá výprava (kostýmy, kulisy i rekvizity) byla pojata bez výstředností a novinek. Mniši měli klasické kutny a kulisy opravdu věrně představovaly staré opatství. Vrcholem byla knihovna, jejíž ztvárnění se mi opravdu líbilo.

Z hereckých výkonů bych určitě vyzdvihla ten pana Viktora Skály v hlavní roli Viléma z Baskervillu - hrál lehce, bez přehrávání, role mu sedla jak nočník na pr..l, velmi působivý byl i Ladislav Kolář v roli slepého fanatika Jorgeho - nevím proč, ale tento typ rolí mu jde výtečně. Vojtěch Blahuta v roli františkánského novice Adsona byl příjemně naivní, i když některé jeho výstupy se mi zdály přehnané. Jediný z herců, který mě příliš nezaujal byl Jaroslav Matějka v roli knihovníka Malachiáše. Svou postavu pojal poněkud hystericky a navíc mu nebylo příliš dobře rozumět. Ale toto bylo jediné zaváhání.

Za zmínku stojí ještě využití možností, které muzikálová scéna nabízí, jelikož projekce dračích halucinací a poté požáru knihovny byla velmi působivá.

Za tuto inscenaci si tým Městského Divadla Brno zaslouží velkou pochvalu.